Už od časného rána panovala ve škole mírná nervozita. Zvlášť u těch, kteří neměli úplně čisté svědomí.

Marně zpytovali svědomí, marně si říkali: „Proč já jsem se na vyučování více nepřipravoval? Vždyť stačilo jen otevřít sešit. Brzy asi na vlastní kůži pochopím význam přísloví Pozdě bycha honit.“

Poslední týden před Vánocemi je vždy nejlepší. Zábavné učení, na kterém se my starší podílíme sami a pro své spolužáky vymýšlíme různé úkoly, nemá chybu.  Na vlastní kůži se můžeme přesvědčit, jak těžkou práci mají učitelé. Zvlášť když někteří naši spolužáci nechtějí respektovat naše příkazy a neustále vykřikují a vynucují si pozornost.

V rámci výtvarné výchovy jsme se dne 16. 12. 2016 vypravili na výstavu obrazů výtvarníka Petra Pasterňáka do galerie U Bílého jednorožce.

Po vstupu do galerie se nás ujala mladá průvodkyně, která nás provázela celou výstavou. Dozvěděli jsme se, že Petr Pasterňák nemaluje to, co má přímo před očima, ale to, co má v sobě.  Možná proto nám někdy trvalo dost dlouho, než jsme uhádli, co obrazy znázorňují. Některé vypadaly jako obličeje, pružiny, lízátka, terče, květiny, hořící lesy nebo jezera a louky.

Vánoční koncerty v kostele sv. Petra a Pavla v Dolanech se stávají tradicí, která přiláká vždy plno návštěvníků.

Opravdu, nevymýšlíme si, do školy se nám nastěhovalo peklo!  Na chodbách jsme dnes mohli potkat čerty i anděly, některé dokonce se svatozáří.

Na vánoční dílnu jsme se připravovali už v týdnu, kdy jsme ve školní jídelně vykrajovali perníčky z těsta, které jsme si sami připravili v družině, a které následně paní kuchařka upekla.

U rozsvícení vánočního stromu jsme nemohli chybět. Vždyť kdo jiný by tam zazpíval koledy tak dobře jako my? Skromně řečeno, ovládáme je přímo mistrovsky.

Přijali jsme pozvání členů Českého červeného kříže a první adventní neděli jsme se sešli v 17,00 hodin na návsi v Dolanech. Po úvodním slově pana starosty a našem vystoupení přišlo na řadu vypouštění balónků štěstí.  Advent jsme úspěšně zahájili, teď jenom doufáme, že ty čtyři týdny, které chybí do Vánoc, rychle utečou a my se budeme moci těšit z dárků, které objevíme pod stromečkem.

Jako každý rok i letos jsme se se školní družinou vydali zamknout studánku na Komošíně. 

Procházeli jsme lesem, kde listnaté stromy hýřily různými barvami a teplota vzduchu již slibovala blízký nástup zimy. Uzamknout studánku je pro nás hračka, ale uzamknout pusu? Nadlidský výkon. Snad právě díky tomu jsme v lese nepotkali ani jedno zvířátko.

U studánky jsme zarecitovali báseň J. V. Sládka Znám křišťálovou studánku a při zamykání každý z nás vyslovil studánce nějaké přání. Kolem ní jsme potom z přírodnin vytvářeli různé obrazce.

Poslední den před podzimními prázdninami jsme si náramně užili. V rámci projektu Podzimní zvyky a tradice jsme se dozvěděli spoustu nových informací o Halloweenu a Svátku všech svatých a Památce všech zemřelých neboli Dušičkách.

v kostele dne 15. 12. 2016 od 17,00 hod.